Pěšky kolem Pálavy

Přestože naše cesty vedly několikrát na Pálavu, nikdy jsme neprobádali všechna ta zajímavá místa. Teď se to však změnilo. Nastal čas oddělit zrno od plev, najít jen ty nejlepší. A o tom je tato reportáž...

Impuls dodal Marek, kamarád, který s námi strávil nejedny otevřené sklepy. Jednoho dne prohlásil, že chce individuální akci, že se nebude strkat mezi stovkami návštěvníků otevřených sklepů. Pro tým Wining.cz byl tento požadavek samozřejmou výzvou. Cílem bylo navrhnout a ověřit dvoudenní akci na Pálavě, aby byl Marek spokojen a nešlápl vedle. S ohledem na říjnové nevyzpytatelné počasí byla zvolena pěší turistika coby dopravní prostředek mezi vinnými zastávkami.

Den 1

Dostupnost ubytování, překvapivě v polovině října, byla na Pálavě mizivá. Proto jsme zvolili Rezidenci Věstonice v Horních Věstonicích namísto oblíbených míst v Mikulově, Lednici nebo Valticích. Kvalitní apartmány otevřené v roce 2015 nám nabídly kromě pěkného noclehu i dobrý výběr vín od místních vinařů. Pozor však, neberou děti;-)

Pro urychlení putování jsme pro první etapu dne, cestu z Věstonic do Popic, zvolili autobus. Za 16 korun jsme se přiblížili na kilometr k vinařství Sonberk. V moderní stavbě mezi vinicemi jsme dorazili během chvilky. Vína byla bílá, zemitá a drahá, nikoliv však špatná. Vyrazili jsme do dalšího stánku, vinařství Gotberg. Po krásné cestě vinohrady nás překvapila skládka obce Popice, kterou místní považují za samozřejmost (proč by nemohla být mezi vinohrady, proč by měla být v okolních areálech zkrachovalých JZD...?;-). Gotberg nás nadchl více, zejména a překvapivě v červených vínech. Až dosud krásný den plný silných zážitků.

Zeptali jsme se na možnost oběda v okolí. V Popicích nic, nejblíže přes kopec ve vísce Strachotín. Prosím, nikdy do té Strachotínské Boudy nechoďte, nechcete-li si ublížit. Zakouřená knajpa s nejhorším jídlem, které jsme kdy pozřeli. Opravdu místní kuchaři neumí udělat vepřo-zelo-knedlo? Ani vývar? Prostě skvrna v krásném dni. Naštěstí jsme měli ještě pár kilometrů před sebou, které přispěly k rychlé likvidaci toho nejídla v našich trávících traktech.

Přešli jsme Nové Mlýny a ejhle, cesta do Pavlova zavřena, padající hora, životu nebezpečno. Prý nejsou peníze na opravu, ale prý se to dá projít. My, respektující zákazy, jsme samozřejmě zvolili obchůznou trasu. Do Pavlova jsme dorazili s velkou žízní. Vedle obecní vinotéky, kterou již známe, jsme objevili nově otevřenou Pálavskou galerii vín. Neskutečná záležitost. Majitel hotelu Pavlov s šéfem Salonu vín vybudovali krásný prostor s 60 vzorky místních vín. Navíc v nádherném moderním prostoru se starobylým sklepem. K degustaci vám nabídnou sýry, po degustaci kávičku a zákusek.

Když jsme to vše okoštovali, nezbývalo, než se přesunout do Café Fara v Klentnici. Na vrcholu Pálavy jsme zažili vrchol gastronomie. Faru známe již léta, nicméně teď předvedli to, co nóbl pražské restaurace ještě ani neobjevily. Hodnotili jsme ve smyslu dosažení "gastronomického vesmíru".

Nejlepší vína dne:

• Gotberg - Merlot 2012, Frankovka 2013, Rulandské modré 2013
• Gala - Ryzlink vlašský 2013, Rulanské modré 2013, Sauvignon 2013
• Přátelé Pavlova - Naše Pálava 2014
• Skrášek - Modrý Portugal 2012

Den 2

Druhý den jsme opět využili místní autobusové dopravy. Přiblížili jsme se do Mikulova a tam přesedli na vlak. Mikulovské nádraží je plné překvapení. Po vstupu hlavním vchodem máte pocit, že jste na toaletách, takže chvíli váháte, jestli jdete správným směrem k okénku pro jízdenku (nebyli jsme sami - skupina před námi budovu opustila se slovy, cituji doslova: "tam jsou jen hajzly..."). Vlak dorazil, navzdory hlášení, že má 5 minut zpoždění, zcela přesně. Ve vlaku nás nejdříve zaskočil a poté i pobavil pan průvodčí. Jízdenky jsme si neprocvakli na nástupišti, takže byly neplatné (dříve je procvakával průvodčí ve vlaku, ale dnes je to jinak - dokonce to je na jízdenkách napsané, takže jsme brutálně selhali). Průvodčí reagoval roztrhnutím jízdenek a slovy: "modlete se, aby nepřišel revizor";-).

Naštěstí se nádraží Valtice objevilo dříve než ten hrozný revizor. Bylo příjemné dopoledne. Na náš dílčí cíl - Salon vín České republiky - jsme ještě nemohli být připraveni. Chtělo to kávičku. A kde se vzala, tu se vzala pekárna (Pekařství Křižák), hned u vstupu na náměstí. Objednali jsme kávu s mlékem a moravské koláčky s tvarohem a povidly. Bohužel nemůžeme doporučit. Kávu nebylo možné hodnotit pro hnusnou pěnu snad z práškového mléka (lepší dostatene v automatu v nemocnicích). Koláčky byly čerstvé, ale jako by umělé, možná jako ty piškoty z Polska. Každopádně z minulých návštěv víme o lepším místě na kávu - v zámku, nedaleko vstupu do Salonu, je Café Liechtenstein. Nezbylo, než si jít ústa vypláchnout stovkou nejlepších vín, snad...

Salon, asi nejrespektovanější soutěž vín v ČR, nabízí ve Valtickém zámku skvostné prostředí. Zvolili jsme vstupenku ve variantě neomezená konzumace na 90 minut. Strategii koštování, aby se to dalo stihnout, jsme zaměřili pouze na bílá suchá a polosuchá vína a několik červených. Vína byla dobrá, některá vynikající, ale stejně by to mohlo být lepší. O tom však až jindy, až zpracuji záznamy z koštování. Mezi nejlepší řadím:

• Michlovský - Veltlínské zelené 2013, Müller Thurgau 2013, Laurot 2012
• Rajhradské klášterní - Pinot 333 exclusive (chuťová pecka - vedle ovocných tónů kokos a karamel, samozřejmě díky ležení na dobrém sudu)
• Zámecké vinažství Bzenec - Rulandské bílé 2013
• České vinařství Chrámce - Cuvée Müller Thurgau a Ryzlink rýnský barrique košer 2011
• Kolby - Ryzlink rýnský 2011
• Tanzberg - Sauvignon 2013
• Patria Kobylí - Svatovavřinecké 2012
• Lobkowiczké zámecké vinařství - Pinot noir 2006

Po této vysilující práci bylo třeba doplnit energii. Zvolili jsme ověřenou Valtickou Rychtu a jejich světově proslulou husičku. A po takové náloži, bylo možné jediné řešení - střízlivící a trávící kúra. Vyrazili jsme po červené pěšky do Lednice. Po cestě krásným lesem objevíte řadu romantických staveb, které financoval rod Lichtenštejnů. V Lednici jsme potřebovali dobít baterie. U zámku je cukrárna, tak jsme si dali opět kafe. Toto bylo lepší, jeho kvalita odpovídala nemocničním automatům. Se zákusky to bylo podobné. Za dvěma rohy jsme však objevili alternativní kavárnu a tam to celkem šlo.

Za dalším rohem jsme objevili vinárnu (vedle hotelu Mario, kousek od té cukrárny). Tvrdili nám, že tam ochutnáme řadu dobrých vín. Měli dobrá vína v regálech, ale nám nabídli 5 vín, otevřených asi v srpnu. Takže jsme se rozhodli dále neexperimentovat a navštívit restauraci Adreje Tlustého, která je populární díky pořadu Ano, šéfe! Prostor se opět změnil (podle mého názoru ho přestavují každý rok minimálně dvakrát). Každopádně byl ještě lepší a jídlu se také nedalo nic zásadního vytknout. Snad jen, že ten francouzský salát k uzenému úhoři byl zbytečně těžký (předkrm) a že ten salát coleslaw příliš dominoval křenem a k burgeru úplně nepasoval. Pochutnali jsme si však dobře.

Co závěrem - možnost putování mimo otevřené sklepy, avšak s dostatkem degustačních míst, jsme našli a ověřili. Doufám, že Marek bude spokojen. Napadlo nás několik variant, vedle dalších cílů i rozšíření cestovatelského radiusu pomocí přesunu na kolech. Takže se těšíme na další výlet kolem Pálavy.